Městský úřad Tovačov
Náměstí 12
751 01 Tovačov
Česká republika (CZ)

tel: (+420) 581 706 951
fax: (+420) 581 731 302
www.tovacov.cz
mu@tovacov.cz

» O městě → Významné osobnosti

cs

František Štéger

  

FRANTIŠEK STÉGER - SPOLUZAKLADATEL MUŽSKÉHO ZPĚVÁCKÉHO SPOLKU CTIBOR V TOVAČOVĚ

  

     Vydání Říjnového diplomu v roce 1860 znamenalo konec absolutistické vlády v Rakousku, díky čemuž došlo k oživení veřejného života, včetně spolkového. V kulturní oblasti vznikala řada vlasteneckých spolků s různými aktivitami např. čtenářské, čtenářsko-pěvecké, pěvecké a pěvecko-hudební. Nejrozšířenější na Moravě po roce 1860 byly spolky, které měly v názvu označení slovo beseda. Vznikající spolky měly své stanovy, které byly schvalovány na místodržitelství v Brně. Pěvecké (zpěvácké nebo pěvecko-hudební) spolky měly ve stanovách povinnou návštěvu zkoušek pro činné členy (zpěváky).

     Z pěveckých spolků byl v širším okolí Tovačova založen např. v roce 1862 v Přerově Přerub, v Kojetíně Jaroslav a v  Prostějově Orlice; v letech 1862 - 1863 vznikal v Kroměříži Moravan a v roce 1865 Ječmínek v Chropyni. Spolky přejímaly nejčastěji vlastenecké nebo památné názvy.

     Také v Tovačově došlo začátkem šedesátých let 19. století ke stupňování nejen vlasteneckého úsilí, ale i nadšení pro spolkový život a sborový zpěv. V roce 1863 vznikla v Tovačově, hlavně zásluhou bratří Rudolfa Štégera (1835 - 1910)[1] a Františka Štégera (1838 - 1907),[2] Občanská beseda, jež vytvořila základ pro pořádání akcí českého kulturního života.[3] Sídlila v hostinci „Na pořádce" (dům na náměstí čp. 15) a provozovala zde čítárnu, knihovnu a hernu. Rovněž Rudolf Štéger a zejména František Štéger stáli u zrodu mužského pěveckého spolku Ctibor. Spolek s tímto názvem byl na Moravě jediný. Jeho název byl zvolen patrně podle jména Ctibora II. Tovačovského z Cimburka (1438 - 1494), držitele tovačovského panství.[4]

     Ustavování tovačovského zpěváckého spolku Ctibor probíhalo postupně od jara roku 1865.[5] První schůzka přípravného výboru se konala 14. května 1865, kde bylo jednomyslně odhlasováno sedm bodů, které byly následně sepsány 16. května. Týkaly se těchto záležitostí:

1. prozatímní zřízení „zpěvácké školy" z důvodu nedostatku cvičených zpěváků,

2. vyučování zpěvu bude svěřeno Antonínu Stuškovi (1834 - ?), učiteli v Dubu nad Moravou,[6]

3. cvičení se zpěváky se budou konat dvakrát týdně v neděli a ve čtvrtek,

4. Antonínu Stuškovi bude za každé cvičení vyplacen 1 zl.,

5. jednomyslně byl zvolen prozatímní výbor: přednosta (předseda) Antonín Stuška z Tovačova, místopřednosta Alois Hranáč,[7] pokladník Jan Skalil (1827 - ?) a jednatel František Štéger

6. aby každý zakladatel zpěváckého spolku při přistoupení zaplatil 1 zl. vložného,

7. měsíční příspěvek od 15. května 1865 byl ustanoven pro činné členy 40 kr. a pro členy přispívající 20 kr.

Dále byla k těmto bodům připojena listina a žádost, aby se každý, kdo má zájem o tuto činnost podepsal, zda bude členem činným či přispívajícím.

     Činných členů se na listině podepsalo třináct, a sice: Josef Drápal, Alois Hranáč, Vojtěch Hranáč,[8] Johann Kopp, Antonín Mráček, Wilhelm (Vilém) Paul, Adolf Schmarda, Jan Schmarda, Rudolf Stéger, František Stéger, Jan Skalil, Antonín Stuška a Ján Šindler; přispívajících  dvanáct: Arnošt Ambros, Ferdinand Baar,[9] Štěpán Fiala, Vilém Flessler[10], Antonín Görlich, Jan Hranáč,[11] (Edvard) Hranáč,[12] Jan Jeřábek, Čeněk (Vincenz) Kovařík, Jan Schneider, František Škobrtal[13] a Josef Vrana.

      Na základě této listiny byli na čtvrtek 27. července na sedmou hodinu večerní pozváni do místností Občanské besedy ke společné poradě ve věci zřízení zpěváckého spolku v Tovačově tito pánové: Arnošt Ambros, Ferdinand Baar, Josef Drápal, Štěpán Fiala, Vilém Flessler, Antonín Görlich, Alois Hranáč, Edvard Hranáč, Jan Hranáč, Vojtěch Hranáč, Jan Jeřábek, Vincenz Kovařík, Antonín Mráček, Jan Schindler, Adolf Schmarda, Heřman Schmarda, Jan Schneider, Jan Skalil, František Štéger, Rudolf Štéger, Antonín Stuška, František Škobrtal a Josef Vrana.

     Podle podpisů se jich dostavila na poradu jen polovina: Josef Drápal, Štěpán Fiala, Antonín Görlich, Alois Hranáč, Vojtěch Hranáč, Jan Schindler, Adolf Schmarda, Heřman Schmarda, Jan Skalil, František Štéger, Rudolf Štéger a František Škobrtal.

    Do měsíce listopadu téhož roku byly vypracovány prozatímním výborem stanovy spolku, které byly následně schváleny místodržitelstvím v Brně dne 27. listopadu 1865 pod číslem jednacím 24 249. Patrně největší podíl na jejich sestavení a vypracování měl jako jednatel František Štéger.

    Stanovy zpěváckého spolku Ctibor měly celkem osmnáct bodů, které se týkaly povinností členů a správy spolku.[14] Heslem spolku se stalo: „K vlasti chceme stát". Spolek měl také odznak a prapor s erbem města Tovačova. Účelem spolku bylo pěstovat vícehlasý zpěv. Čestným členem se mohl stát ten,  „kdo si o zpěv slovanský vůbec aneb o spolek zvláštních vydobyl zásluh", jako vykonávající členové „mohou se přijati jen mužové jazyku slovanského a zpěvu znalí" a přispívající „mohou se přijati jenž účel spolku pravidelnými příspěvky podporovati hodlají". Činní členové se měli scházet pravidelně jedenkrát týdně, aby se připravovali k pěveckým produkcím. Činný člen byl povinen platit roční příspěvek dva zlaté ve čtyřech lhůtách čtvrtletně po padesáti krejcarech. Přispívající členové měli přispívat čtyři zlaté ročně ve čtyřech splátkách, každý přistupující člen do spolku měl zaplatit „přístupné" jeden zlatý.

    Úkolem sbormistra dle stanov bylo zkoušet ty, kteří chtěli se stát činnými členy spolku a navrhnout je výboru spolku k přijetí. Dále měl povinnost nacvičovat k provádění vhodné skladby, vypracovat návrh programu pro každou produkci, dávat výboru ke schválení a navrhovat výboru hudebniny k zakoupení. Sbormistrův náměstek (zástupce) měl podporovat sbormistra v hudebním řízení a zastupovat jej v jeho nepřítomnosti.

     Dne 6. ledna 1866 se konala první valná hromada zpěváckého spolku Ctibor za přítomnosti šestnácti členů. Bylo zde oznámeno, že byly schváleny od místodržitelství stanovy spolku. Na této valné hromadě se konaly také volby výboru spolku a zvoleni byli: Josef Drápal, Alois Hranáč, Jan Skalil, František Stéger a Antonín Stuška. Přednostou spolku (předsedou) byl zvolen Alois Hranáč, sbormistrem Antonín Stuška, učitel z Dubu a jako sbormistrův zástupce (náměstek) tovačovský učitel Jan Loyka. Čestným členem byl zvolen Arnošt Förchtgott - Tovačovský.[15] Jednatelem se stal František Štéger. Jeho povinnostmi dle stanov bylo: zastupovat předsedu v jeho nepřítomnosti, vykonávat všechny písemné práce - vedení protokolů a seznamů a sestavovat ke konci každého roku pro valnou hromadu zprávu o činnosti spolku.

     Na schůzi výboru 18. února 1866 složil svůj úřad předsedy Alois Hranáč, proto musela být svolána další valná hromada, která se konala v neděli 25. února. Do této funkce byl zvolen Arnošt Ambros.

     Na další schůzi výboru 8. března bylo usneseno, že Občanské besedě, kde spolek Ctibor měl k dispozici místnost s klavírem ke zkouškám, bude placen nájem 12 zlatých za rok. Do spolku také přistoupili další členové - jako přispívající P. Jarolim Lýsek, probošt v Dubu[16] a Adolf Heinz, sládek z Cvrčova a také řada činných členů - Tomáš Gotvald, Antonín Heinrich, Jan Heinrich,[17] Jan Křenek, Josef Michalek, Vilém Ptáček, Jan Smékal, Ferdinand Smutný, Jan Soušek, Vilém Soušek, Jozef Svírak, Vincenz Turza, Karel Vyhlídal a František Zbořil. V této poměrně krátké době se tedy spolek rozrostl na 27 činných členů, tj. zpěváků. V průběhu dalších měsíců dále přibývalo členů přispívajících - přistoupil Antonín Otáhal,[18] Jan Přibyl (stárek z Lobodic) a Josef Vrána.

      Od července do října byla pěvecká činnost spolku přerušena.[19] Zkoušky se začaly konat až od listopadu, opět dvakrát týdně. Od září roku 1866 se nezúčastňoval schůzí výboru předseda Arnošt Ambros, takže všechna jednání vedl František Stéger, který jako jednatel ho měl povinnost zastupovat.

     Dne 31. ledna 1867 se sešla pravidelná valná hromada, která se konávala jednou za rok vždy v jeho začátku. Na programu byla volba nového výboru - zvoleni byli Jan Skalil, Edvard Hranáč, Josef Drápal, Antonín Stuška, František Stéger a Heřman Šmarda. Třetím řádným předsedou spolku za jeho teprve dvouletou existenci se stal Edvard Hranáč. Jednatelem byl stále František Stéger. Dále valná hromada „uznávajíc zásluhy Jana Loyky o spolek a vyslovujíc mu zároveň své díky žádá jej, by ve vyučování ve zpěvu zachoval metodu dřívějšího p. cvičitele p. sbormistra A. Stušky".[20] Tento zápis ukazuje na skutečnost, že se Jan Loyka patrně stal sbormistrem spolku. Od února roku 1867 byl zde také archivářem. Čestným členem byl jmenován bývalý první předseda Alois Hranáč. V únoru byli přijati další řádní členové: František Michna, Wolf Kaar, Vilém Paul[21] a  Julius Wunderberg.

     Činnost spolku se ale neobešla bez problémů. Dne 16. června 1867 se na schůzi výboru projednávala stagnace jeho činnosti. Prvotní nadšení pro zpěv bylo nutno spojit s pravidelnou návštěvou pěveckých zkoušek a s nácvikem skladeb, což se stávalo nepříjemnou povinností. Protože členové patrně liknavě docházeli na zkoušky, bylo již na schůzi výboru dne 14. března téhož roku ujednáno, že budou na zkouškách zapisováni chybějící členové a budou na následující zkoušce své absence omlouvat. Pro oživení činnosti bylo na červnové schůzi  usneseno, aby se jedenkrát týdně na zkoušku spolku dostavil učitel Antonín Stuška z Dubu a aby se s jeho spoluúčinkováním (zpěv s doprovodem klavíru) mohla konat jednou měsíčně nějaká veřejná produkce. K tomuto účelu se měly zakoupit písně pro jeden hlas s doprovodem klavíru.

     Určitý vzestup aktivity spolku přineslo působení vlasteneckého kněze P. Tomáše Widermanna (1842 - 1919),[22] který přišel do Tovačova jako kaplan v červenci roku 1868. V roce 1869 nebo až 1870 se stal předsedou pěveckého spolku Ctibor.

     V roce 1880 došlo k zásadní změně ve spolku Ctibor.[23] Byl vytvořen spolek tzv. druhé generace. Z mužského pěveckého spolku se stal zábavní spolek se stejným názvem - „Ctibor" a v květnu téhož roku byly schváleny jeho nové stanovy. Měl rovněž přispívající a činné členy, jejichž počet se rozrostl. Činní členové vytvořili dva odbory a sice divadelní (23 členů) a pěvecko-hudební (29 členů).[24] Kromě mužů zde byly členkami již i ženy. František Stéger zde byl v této době pouze přispívajícím členem.

     V osmdesátých letech byl předsedou Arnošt Förchtgott (1864 - ?), syn Karla Förchtgotta, nadučitele v Troubkách.[25] Po něm patrně nastoupil jako poslední předseda Jan Kubíček (1854 - 1928).[26] Spolek byl od osmdesátých až do poloviny devadesátých let velmi činný, byla pořádána pravidelná divadelní představení, koncerty, plesy a různé zábavy. Koncem devadesátých let 19. století ustávala činnost spolku, takže již žádnou nevykazoval. Na základě tohoto zjištění Vysoké c. k. místodržitelství prohlásilo dle výnosu ze dne 17. srpna 1900 č. 32039 zábavní spolek Ctibor za rozpuštěný, a tím byl současně vymazán z katastru spolků. Jmění spolku Ctibor bylo pak odevzdáno Občanské besedě.[27]

     Doba, kdy byl František Stéger aktivním členem - jednatelem spolku Ctibor a také jeho činným členem (tj. zpěvákem), byla dobou jeho první existenční fáze, jako mužského pěveckého spolku. Jako jeho ženský protějšek existoval krátce v té době spolek Věnceslava od roku 1871 přibližně až do roku 1874, kdy se rozešel.[28] Veřejná vystoupení spolku Ctibor se konala nejčastěji jako tzv. besedy a také v rámci příležitostných oslav (po těchto akcích nejčastěji následovala taneční zábava). Z oslav možno jmenovat 28. srpna 1870 návštěvu prostějovských sokolů pod vedením JUDr. Josefa Fandrlika nebo 15. srpna 1876 odhalení pamětní desky Arnoštu Förchtgottovi Tovačovskému na místní škole, kdy byla při této příležitosti zazpívána jeho sborová skladba „Vlasti".[29]

     Většinou byly zpívány skladby z interpretačního hlediska ne příliš náročné, líbivé, v té době populární, vlastenecky laděné a odpovídající možnostem místních účinkujících. První skladby, které spolek Ctibor vlastnil, měly tyto názvy (bez uvedení autorů): Staročeská (František Škroup), Slovan  (? Vošák), Stráž na Vyšehradě (Arnošt Förchtgott-Tovačovský), Žežulička, Sousedská, Babička a Holoubek.

     Besedy, které spolek organizoval, byly programově rozmanité, tvořily je skladby instrumentální (včetně úprav částí oper) , sbory a  písně (vlastenecké nebo úpravy lidových písní) a také recitace vlasteneckých básní nebo i četba z dobové prózy. Účel činnosti spolku byl totiž hlavně vlastenecký a zábavní, vzdálen vysokým cílům uměleckým. Kromě zpěváků spolku Ctibor na něm vystupovali i přizvaní hosté - instrumentalisté, sóloví zpěváci nebo další sbor. Například dochovaný program besedy spolku Ctibor, konané v Tovačově v hostinci „U třech Králů" dne 18. září 1870, obsahoval dle dobového zápisu následující čísla (bez uvedení účinkujících): Ouvertura ke zpěvohře „Kvítko z Alp" od Tittla, Národní písně od A. B. Tovačovského, deklamace „Moravan" od A. Balcárka, „Romance" smíšený sbor od K. Bendla, „Cavatina" pro křídlovku od Fritona, „Domovina" mužský sbor od Ipavce[30] a Fantasie ze zpěvohry Cikánka od Baflého.

     Pěvecký spolek Ctibor vznikl hlavně díky organizačním schopnostem Františka Stégera a jeho nejbližších spolupracovníků - Antonína Stušky, Aloise Hranáče a Jana Skalila. Inspirující postavou pro spolkovou činnost byla určitě osobnost tovačovského rodáka Arnošta Förchtgotta-Tovačovského nejen jako oblíbeného skladatele vlasteneckých sborů, ale také i úspěšného sbormistra vídeňského „Slovanského pěveckého spolku" (založeného roku 1862). Spolek Ctibor lze pro jeho pěveckou a organizační činnost začlenit do dobového růstu národního uvědomění, jehož trendem bylo vyjadřování vlasteneckého cítění zpěvem. Dále plnil funkci společensko-zábavní. Nezanedbatelnou oblastí je i rozšiřování základního hudebního vzdělání, např. určitého hlasového školení zpěváků nebo osvojování si znalostí notového písma. Díky jeho činnosti se stal kulturní život města Tovačova ve druhé polovině 19. století rozmanitějším a zapojovalo se do něho více obyvatel.

 

 

Tato studie vznikla na základě výzkumného záměru: Morava a svět: Umění v otevřeném multikulturním prostoru MSM 6198959225.

 

Ingrid Silná

    

 

 

[1] Předci rodiny Stégerových pocházeli z Německa. Dne 17. ledna roku 1780 se oženil v kostele sv. Jakuba v Jihlavě Joannes Steger, syn Joanna Stegera, krejčího  v Berlíně s Joannou Schauerinovou. Rudolf Stéger byl úředníkem v Občanské záložně v Tovačově. Významně se angažoval také v hnutí záložen na Moravě.

[2] František Stéger byl nejprve úředníkem v občanské a kontribuční záložně v Tovačově, později jejím ředitelem. V letech 1873 -  1893 byl předsedou místní školní rady.

[3] Jejím prvním předsedou byl tovačovský kaplan P. Jan Schneider (1830 - 1866). Cílem bylo odebírání a čtení českých časopisů a knih, ale i hudba a zpěv.

[4] Ctibor II. Tovačovský byl významný politik, diplomat, válečník, právník, náboženský spisovatel (byl utrakvista) i hospodář. V druhé polovině 19. století byl tovačovskými vlastenci chápán jako „nejznamenitější muž a vlastenec Moravský v 15. století". Viz Kronika školy tovačovské z let 1871 - 1895 uložená ve Státním okresním archivu v Přerově. Kapitola „Povstání a stavba zámku a města Tovačova" je sepsaná od tovačovského učitele Jany Loyky.

[5] Státní okresní archiv v Přerově - Fond Ctibor.

[6] Antonín Stuška se narodil asi v roce 1834 v Tovačově, v roce 1847 studoval na k. k. Diöcesan-Hauptschule (diecézní hlavní škole) v Olomouci. Podle Kroniky čili knihy památní školy v Dubě z let 1870 - 1940 je uveden v roce 1870 jako učitel první třídy. Dne 28. prosince 1874 byl pensionován pro duševní nezpůsobilost k vyučování a byla mu uznána pedagogická praxe 19 let a čtyři měsíce. Státní okresní archiv Olomouc - Fond Dub nad Moravou, škola, sign. 05 - 28.

[7] Rodina Hranáčů byla vlastenecky orientovaná. Alois Hranáč a Leopold Hranáč (vlastenecký legionář v roce 1848) byli bratři - mlynáři v Tovačově.

[8] Vojtěch Hranáč zastával v letech 1866 - 1867 funkci starosty města Tovačova.

[9] P. Ferdinand Baar byl tovačovským kaplanem v letech 1858 - 1868.

[10] Vilém Flessler (1829 - 1895) pocházel z Tovačova a byl ředitelem tovačovského velkostatku.

[11] Jan Hranáč (1822 - 1876) pocházel z Věrovan,  přistěhoval se do Tovačova a bydlel zde na náměstí. (Dle sdělení Antonína Indráka, kronikáře města Tovačova).

[12] Edvard (Eduard) Hranáč byl původně mlynářem ve Věrovanech, ale této činnosti se vzdal a koupil si dům na náměstí v Tovačově.

[13] František Škobrtal zastával v roce 1860 funkci starosty města Tovačova, v roce 1864 byl prvním ředitelem Občanské záložny v Tovačově.

[14] Státní okresní archiv v Přerově - Fond Ctibor inv. č. 2 - návrh stanov.

 

[15] Čestní členové měli zvýšit především společenskou prestiž sboru.

[16] P. Jarolim Lýsek (1817 - 1887) zemřel na odpočinku v Tovačově, pohřben byl ale v Dubu nad Moravou.

[17] Jan Heinrich (1840 - 1891) byl obuvníkem v Tovačově.

[18] Antonín Otáhal byl v letech 1868 - 1870 starostou města Tovačova.

[19] Bylo to patrně z důvodu rakousko-pruské války.

[20] Státní okresní archiv v Přerově - Fond Ctibor inv. č. 1 - Kniha protokolů

[21] Vilém Paul (1840 - 1888) byl hospodářem v Cvrčově.

[22] P. Tomáš Wiedermann působil v Tovačově jako kaplan v letech 1686 - 1882.

[23] Vožda, Gustav: Xavera. Tovačov-Věrovany, 2003, s. 26.

[24] Listina s podpisy členů dochována v  Státním okresním archivu v Přerově - Fond Ctibor. Gustav Vožda v knize Xavera (s. 26) uvádí tento počet členů: pěvecko-hudební odbor 35, divadelní odbor - 24. Členkou divadelního a současně pěvecko-hudebního odboru byla Xavera Běhálková (1853 - 1905).

[25] Arnošt Förchtgott byl povoláním obchodníkem. Jeho dědečkem byl Josef Förchtgott, rektor tovačovské školy (1789 - 1860) a hudební skladatel a sbormistr Arnošt Förchtgott (1825 - 1874) byl jeho strýcem.

[26] Zápisy ze spolkových schůzí se z této doby nedochovaly. Jan Kubíček pocházel z Loštic, od roku 1875 učil v Tovačově, v letech 1890 - 1891 byl nadučitelem v Troubkách a v letech 1891 - 1911 byl ředitelem školy opět v Tovačově.

[27] Občanská beseda po první světové válce činnost neobnovila a byla v roce 1922 ze spolkového katastru vymazána.

[28] Spolkové stanovy z 26. července 1871 byly místodržitelstvím v Brně schváleny 26. srpna 1871 pod č. j. 18 146.

[29] Vožda Gustav: Xavera - materiály o životě a díle Františky T. E. Běhálkové. Tovačov - Věrovany, 2003, s. 12 - 15.

[30] Ipavec - jméno slovinské lékařské a hudebnické rodiny. Patrně se v tomto případě jednalo o skladbu Benjamina Ipavce (1829 - 1908), jehož sbory byly v Čechách oblíbeny.


Bouchal L. - 28.07.2008 12:52:35